Bosna 2017

swat
6. 9. 2017
Minut čtení: 3

Dne 19.8.2017 jsme brzy ráno vyrazili na naši dlouho očekávanou dovolenou do Bosny a Černé Hory. První den následoval přesun po dálnici směr Bratislava, kde jsme v Lozornu vyzvedli kamaráda Ivana a pokračovali jsme směr Maďarsko. Takže naše sestava byla kompletní, Ivan-Tom-Věrka a Já.

K večeru nás zastihla bouřka u Zagrebu v Chorvatsku, rozhodli jsme se proto najít ubytování někde v okolí Karlovačko. Cena 40e za pokoj se snídaní nebyla nic moc, ale nebylo moc kde vybírat. Ráno bylo počasí nic moc, zdálo se že každou chvíly začne pršet. U Plitvických jezer nás zastihl déšť, proto jsme ani nezastavovali a jeli rovnou do Željavy na staré vojenské letiště.

Po překročení hranic do Bosny se na nás usmálo štěstí a přestalo pršet. Následovala cesta směr NP Una a její vodopády. Byla to naše první Bosenská šotolina :)

K večeru následoval přesun směr Martin Brod kde jsme našli ubytování v pensionu Mlinarev San. Super cena a výhled z okna na vodopády.

Třetí den ráno jsem dle průvodce vyrazili kolem řeky směr Drvar. No nějak se to celé zvrtlo a čekal nás jeden z nejnáročnějších offroadů celý výpravy. Špatně jsem našel odbočku a dostali jsme se někde do hor nad Martin Brod, poté po cestě pro kozy do vesničky Boboljusci a poté přes náhorní plošinu směr Drvar kde jsme si dali oběd. Cesta nás zmohla, ale rozhodli jsme se zdolat Velika Klekovačko.

Asi kolem 18 hod. jsme se rozhodli hledat ubytování. Nikdo netušil že cesta z Drvaru do Glamoče je šotolinová a nikde se nedalo sehnat ubytování. Takže následoval další off a za zády nám zapadalo slunce. Příjezd do Glamoče byl už za tmy, městečko se nám nelíbilo, motorky by museli zůstat na ulici, proto jsme se rozhodli jet dále do Livna a tam najít ubytování. To se nám povedlo asi kolem 21:30 hod.

Spalo se v motelu na benzince za 50KM za pokoj (asi 25euro). Následující den nás čekal výjezd k jezeru Šator. Cesta nás vedla stejně jako v noci směr Drvar, ale v Rore se odbočilo a jelo se lesem k jezeru. Nádherná cesta a jezero také.

Od jezera jsme se vydali směr Tomislavgrad, kde jsem chtěli přenocovat. Bohužel jako vždy se nám to povedlo až za tmy ve vesnici Šuica na motelu Kripton.

Pátý den jsme se přesunuli přes NP Blindije směr jezero. Bohužel jako většina jezer bylo i toto vyschlé. Nicméně k němu vedla hezká šotolinová cesta. Následně jsme se přesunuli směr Mostar.

Po prohlídce starého mostu jsme se vydali směr Medugorje, kde jsem našel dobré ubytování v penzionu Zovko. Šestý den nás čekala cesta směr Boračko jezero .

Od Boračka jezera nás čekala cesta směr Konjic-Prozor. k večeru jsme opět našli ubytování v Etno selo Remič, jedno z nejlepších ubytování.

Sedmý den ráno jsem se vzbudil a myslel jsem že umřu jak mi bylo zle. všechno mě bolelo měl jsem teplotu, chtělo se mi zvracet a krásně jsem se pokakal. Dnešní den bylo v plánu dojet na Prokoško jezero. Z celé cesty si toho moc nepamatuji, jsem rád že jsem dojel k jezeru kde jsem asi 3 hodiny spal a pak pokračoval směr Sarajevo.

Ubytovali jsme se večer v hotelu Maks ve městě Kiseljak. Pamatuji si jen že jsem vylezl do pokoje vzal si léky a hned usnul.

Další osmý den ráno jsem se vzbudil jak znovuzrozený. Viróza byla pryč a my mohli vyrazit směr Sarajevo.

Následoval přesun k písečným pyramidám u města Foča.

Toho dne jsme hledali ubytovní brzy. Kolem 16 hod jsme se ubytovali u řeky Driny v motelu Bavaria. Kde jinde taky že :)

Všichni jsme si toho dne užívali zevlování. Věrka měla narozeniny a dostala čokoládu a dvě lahve vína. Další den t.j. 27.8. bylo v plánu jet směr Durmitor.

Ráno byla zima, asi kolem 10 st. Vyrazili jsme směr hraniční přechod MNE. Byli jsme už devět dní na cestě. Čekal nás přejezd přes Durmitor do Žabljaku.

Po překonání Durmitoru jsme se vrátili směr Bosna a následoval přesun směr Goražde-Sokolac-Han Pijesak. Ubytování jsme našli zase jak jinak než v noci v Motelu Pogled. Nic jiného nebylo, cena 40 e za pokoj pro 4 osoby. Personál nebyl moc ochotný, ale co už.

Desátý den ráno padlo rozhodnutí se vydat na dlouhou cestu domů. 800km před námi, ráno začalo mrholit. Snídaně v místním obchůdku nás ale natolik nabila energií, že nám vůbec nevadilo se vrátit domů kousek před půlnocí. Ten den jsme jeli od 7:45-23:45 hod. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to všichni.